Sapfó:sapfo-pisnezlesbu.osobni-stranka.cz

- žila kolem roku 620 př. n. l.
- ostrov Lesbos v Egejském moři
- jedna z mála známých středověkých básnířek, představitelkou řecké lyriky
- provdala se za bohatého kupce, s nímž měla dceru a zdědila velké jmění
- hodně cestovala, byla dokonce vyhnána do exilu, po návratu na „svůj“ ostrov však zakládá školu pro dívky ( učily se zde - poezii, hudbě, tanci a jemným mravům )

- Současníci popisovali Sapfó jako ženu s pronikavým pohledem, usmívající se tváří a příjemným hlasem. Podle tehdejších norem ji však nepovažovali za krásku. Se studentkami ji pojilo hluboké přátelství, láska, dokonce až vášeň, kterou vyjadřovala svými básněmi.

- byla obdivována spoustou básníků, a nevyhnula se mnoha přirovnání – „Desátá můza“, „Homér ženského rodu“ … aj.
- zemřela ve svých 60. letech
- Autoři řeckých komedií i římští básníci psali o její údajné sebevraždě kvůli nešťastné lásce k pastýři Faonovi. Její skok do moře si vymysleli, neboť neexistují žádné historické prameny k teoriím o její sebevraždě.

- Dílo:

- patřila mezi vůbec první, kdo psal v první osobě o svých pocitech včetně lásky
- často byla četbou zakázanou
- v Byzancii roku 380 n.l. spálili všechny její knihy
- psala - svatební písně, modlitby, epigramy, milostné písně, hymny i písně k přítelkyním

- MODLITBA K AFRODITĚ ( jediná dochovaná báseň )

- Z 9 vydaných sbírek poezie se zachovalo jen několik písní a několik stovek fragmentů, často jen jako citáty v dílech jiných antických autorů. Její básně jsou stále studovány a překládány. Každý překlad se liší, neboť překladatelé musí doplňovat ztracená a prázdná místa. Její tvorba stále slouží jako inspirace pro nové generace básníků.



PÍSNĚ Z LESBU

Hlavní postavy: sama spisovatelka Sapfó, bohové, v jedné části Afrodité ( jíž byla věnována báseň – MODLITBA K AFRODITÉ )

Téma, námět: dílo nám přibližuje život ve středověku, vztah lidí k bohům, vnímání citů jak k mužům tak k ženám…popisuje krásu, radosti, ale i útrapy tehdejších lidí…

Časové zařazení, místo: starověké Řecko – antická literatura, ostrov Lesbos v Egejském moři

Děj: kniha je rozdělena do několika „cyklů“, a v každém se pojednává o jiných myšlenkách, názorech… ZE ZLOMKŮ SAPFINÝCH PÍSNÍ – jsou jen části básní, více se bohužel nedochovalo… je však známo, že byly věnovány určitým osobám, ve kterých Sapfó opěvovala jejich přednosti…aj. V DOMĚ MÚZ – Múzy znázorňují božstvo… oni prý dali básnířce dar a cit k psaní básní, nadání… ona je na oplátku opěvuje, jejich krásu, moc… je znát závist pro nesmrtelnost – básně byly doprovázeny lyrou. Z PÍSNÍ LÁSKY – jeden z nejdelších úryvků. Popisuje zde svou náklonnost k ženám, možná i nenávist k mužům, měla pocit že jí berou „její“ bohyně…DNY A NOCI – autorka se nechává unášet krásou přírody, opěvuje její svobodu, čistotu… zároveň má však strach ze stáří, následné smrti… ZE SVATEBNÍCH PÍSNÍ – zde je vylíčena obava ženy ze sňatku, ze ztráty svobody a plnému se oddání muži… děj této části končí dobře, ve prospěch obou – muže/ženy. LIDÉ A BOZI – pojednává o vztahu mezi lidmi a bohy, lidé obdivují jejich samozřejmost. Nejvíce obdivu je zde věnováno již zmíněné Afrodité – jako symbolu krásy, z veršů je zřejmé, že Sapfó se velmi líbila. Posledním cyklem sbírky jsou MYŠLENKY – básnířka otevřeně ( příliš na tehdejší dobu ) líčí své myšlenky a názory i zážitky…